Vepřová líčka: vydatná přísada

Vepřová líčka jsou součástí prasečí hlavy. Nacházejí se vpravo a vlevo od tlamy. Vzhledem k tomu, že v této části hlavy prasete se nachází také žvýkací sval, má maso dlouhá vlákna a obsahuje velké množství pojivové tkáně a tuku. Vepřová líčka se většinou prodávají naložená a pečená, takže mají – stejně jako ovarové koleno – delší trvanlivost.

Vepřová líčka jsou často součástí zabijačkové mísy, která obsahuje jelito a játrovku a také ovar. Dávají se ale také do polévek a dušených pokrmů nebo uzená k pokrmům z kadeřávku. Protože jsou vepřová líčka bohatá na tuk, musejí se déle dusit nebo vařit. Teprve pak se rozvine jejich typická chuť.

Prase domácí pochází z domestikovaného prasete z Přední Asie, které se dostalo do Evropy zhruba před 8 500 lety.

Maso vepřových líček se nehodí ke krátkému pečení, ale jen k vaření nebo dušení. To může podle vlastností daného kusu trvat až dvě hodiny. Z tohoto důvodu jsou většinou vložkou do vydatných pokrmů jako jsou polévky, dušené pokrmy nebo se jí s kysaným zelím a kadeřávkem. Především z oblasti Středomoří ale pocházejí různé recepty, v nichž se vepřová líčka pečou za použití chuťově výrazného koření.

Vepřová líčka již dávno vstoupila i do mezinárodních gurmánských restaurací. Tam se často vaří nebo pečou s kvalitním – někdy i exotickým – kořením a podávají se s vybranou zeleninou.

Jak vepřová líčka skladovat

Díky nasolení a vaření je možné skladovat vepřová líčka v chladničce při teplotě sedm stupňů asi pět dní. Samozřejmě je lze skladovat také zmražená. Rozmrazovat by se pak měla v chladničce.

Uzená vepřová líčka obsahují důležité vitaminy, minerální látky a stopové prvky jako jsou vitaminy skupiny B, železo a zinek.