Vepřový bůček: vydatný a aromatický

Jako vepřový bůček se označují kousky masa představující zadní a spodní hruď prasete. V těchto kouscích masa mohou být částečně obsaženy žeberní kosti, kromě toho jsou prorostlé tukem. Ty se používají jako vepřová žebra. Ostatní maso je bůček, který slouží také jako slanina. Vepřový bůček se může vařit, péct, nakládat a udit.

Dále je vepřový bůček známý také jako slanina, pak je ovšem většinou uzený. Na slaninu se nepoužívá jen tuková tkáň z břicha, ale také z kýty a vepřového hřbetu. Pokud je bůček protkán jemnými proužky masa, pak se hodí i k výrobě snídaňové slaniny, která se s oblibou používá jako obloha na chléb. Tuto slaninu lze použít i ke špikování libovějších druhů masa nebo zvěřiny.

Prase domácí pochází z domestikovaného prasete z Přední Asie, které se dostalo do Evropy zhruba před 8 500 lety.

Vepřový bůček se v kuchyni používá již mnoho let. Především vydatné polévky získávají díky bůčku intenzivní a aromatickou chuť. Vepřový bůček je možné dusit nebo péct. Pokud se naříznutá kůže před pečením povaří ve slané vodě, je po následném upečení opravdu křupavá. V poslední době se vepřový bůček dobře hodí i na gril – například jako dřevorubecký steak.

Jak se vepřový bůček skladuje

Čerstvý vepřový bůček (vakuově zabalený) se může skladovat v chladničce při teplotě tři až sedm stupňů minimálně šest dní. Po otevření vydrží ještě čtyři až pět dní. V mrazáku lze vepřový bůček uchovávat až jeden rok.

Vepřový bůček obsahuje důležité vitaminy a minerální látky jako je vitamin B3, který je důležitý pro metabolické procesy v těle.