Řeřicha: špičkový zdroj živin

Existuje více druhů řeřichy. V kuchyni se většinou používá jako koření a roste na zahradě i v miskách a květináčích na okenním parapetu. Chuťově je řeřicha potoční srovnatelná se známější řeřichou zahradní, je ovšem pokládána za aromatičtější. Řeřicha potoční má lehce ostrou, osvěžující chuť.

Způsobuje ji glykosid hořčičného oleje glukonasturtiin. Glykosidy hořčičného oleje jsou chemické sloučeniny, které jako sekundární rostlinné látky dodávají zelenině, jako je hořčice nebo ředkev, hořkou, nakyslou nebo štiplavou chuť. Tato vlastnost omezuje kulinářské využití řeřichy na dochucování nebo zdobení pokrmů.

Původně řeřicha pochází z Přední Asie. Již ve starém Řecku byla známá jako koření a léčivá rostlina.

Při podávání se řeřicha používá hlavně do salátů a polévek, kterým dodá zvláštní chuť nebo větší ostrost. Na rozdíl od jiných druhů zeleniny a koření ji nelze používat jako sušené koření, protože pak téměř úplně ztrácí svou typickou chuť.

Řeřicha se čistá nebo ve směsi s jinými bylinkami používá také k ochucení rybích a vaječných pokrmů a mléčných výrobků, jako je bylinkové máslo, čerstvý sýr, bylinkový tvaroh a remulády. Řeřicha se velmi často používá jako příloha k různým pokrmům, například ke steakům, sendvičům nebo syrovému špenátu.

Takto by se měla řeřicha skladovat

Řeřichu nelze skladovat dlouho, protože je zvyklá na velmi vlhké podmínky a rychle vysychá. Při pokojové teplotě vydrží jen asi jeden den. Může se uchovávat v chladničce při teplotě mezi třemi a pěti stupni, zabalená nebo zavařená ve fólii až po dobu jednoho týdne. Zpracování a konzumace by proto měly proběhnout rychle, aby nedošlo ke ztrátě chuti a kvality.

Řeřicha je kvalitní potravina bohatá na vitamíny a minerály jako je draslík, vápník, hořčík, fosfor, železo a zinek. Řeřicha se často používá v jarních kúrách, protože stimuluje metabolismus. Bylina má trávicí, močopudné a mírné antibiotické účinky. V minulosti byla řeřicha považována za významný zdroj vitaminu C, protože se dala sklízet po celý rok.