Rozmarýn: klasika mezi kořením

Rozmarýn je koření z čeledi hluchavkovitých, které patří do rodu šalvěj a roste na stálezelených polokeřích. Jehlice rozmarýnu rostou přímo na jeho větvích. Charakteristická je jejich tvrdost a silná vůně. Kvete od března do května, výjimečně i v září. 

Keře rozmarýnu dorůstají výšky 40 až 70 centimetrů. Rozmarýn lze získat ve formě listů nebo malých mletých lístků. V chuti má lehce nahořklý nádech, který vzdáleně připomíná chuť kafru nebo eukalyptu. Vůně rozmarýnu je intenzivní a připomíná smrk nebo kadidlo.

Jelikož rozmarýn je tradiční středomořské koření, předpokládá se také, že z této oblasti pochází. První zmínky o rozmarýnu pocházejí z Maroka a Římské říše. Mezitím se rozmarýn ovšem rozšířil do celého Středomoří a dnes se pěstuje především ve Španělsku, Itálii a také v Maroku, Mexiku, USA a Anglii. Svůj původní název dostal rozmarýn z latiny. Tam se jedná o složeninu ze dvou slov „ros“ (pro rosu) a „marinus“ (pro moře). Rozmarýn roste přirozeně v blízkosti pobřeží na slunných útesech Středozemního moře.

Rozmarýn je typické italské a španělské středomořské koření, jehož nasekané jehlice/listy se používají ke kořenění vydatných jídel jako například pokrmy z masa, ryb nebo zeleniny. Rozmarýn se typicky používá do teplých a vařených jídel, protože jeho nádherné středomořské aroma se rozvine až po silném zahřátí. Rozmarýn je možné konzumovat syrový, ale také vařený, pečený nebo dušený. Pro jeho použití stačí přidat sušené větvičky rozmarýnu k příslušnému jídlu, nebo toto posypat mletými listy. Čerstvý rozmarýn vydrží asi týden.

Rozmarýn stimuluje především krevní oběh a má antibakteriální účinky, proto se doporučuje také při svalovém napětí a potížích s krevním oběhem. Rozmarýn navíc obsahuje řadu látek, které mají posilující a povzbuzující účinek na lidskou psychiku, proto se doporučuje pravidelná konzumace rozmarýnu, zejména v zimních měsících.