Zázvor: štiplavý kořen

Karotka je kořenová část zeleniny mrkve, která patří do čeledi miříkovitých. Charakteristická je její načervenalá až oranžová barva.

Brambora je hlíza rostliny lilek brambor a slouží jako zásobárna živin a vody. Jedna rostlina má celkem mezi deseti a 25 hlízami.

Hlíznatý celer se vyznačuje hlízou asi o velikosti pěsti s hrubou, hnědou slupkou. Vnitřek hlízy je bílý, pevný a vláknitý.

Věděli jste, že vodnice se jí už od dob antiky? Už ve starověkém Římě se spousta pokrmů nebo například chléb vylepšoval semínky vodnice.

Kořen křenu je považován za klasickou zimní zeleninu, jejíž sezóna nastává zejména mezi říjnem a dubnem. Dodává aroma vydatným pokrmům.

Bíložlutý, ředkvovitý kořen pastináku dosahující délky až 40 centimetrů chutná o něco výrazněji a ostřeji než menší, srovnatelně velká mrkev.

Kořenová petržel má ráda mírné klima a její sezóna je od října do ledna. Je to oblíbená surovina pro přípravu polévek a eintopfů.

Nastrouhané nebo na plátky – většinou se ředkvičky jedí syrové v salátu nebo zcela samotné. Chutnají ale výborně i lehce podušené nebo v kari.

Ředkev setá je souhrnný pojem pro celkem deset poddruhů. Tyto poddruhy se od sebe liší především velikostí, vzhledem, chutí a oblastí pěstování.

Červenou řepu můžeme jíst syrovou, vařenou, dušenou nebo smaženou. Chutná zemitě, nakysle až hořce a skvěle se hodí do salátů ze syrové zeleniny.

Černý kořen, označovaný také jako zimní chřest, se dlouho používal jako léčivá rostlina a teprve později se začal připravovat jako zelenina. Chutná kořenitě až ořechově.

Sladká brambora, svlačcovitá rostlina známá také pod názvem „batát“, je v mnoha zemích světa základní potravinou.

Topinambur původně pochází ze Severní a Střední Ameriky. Často se používá ve vegetariánských jídlech a má vysokou výživovou hodnotu.