Růžičková kapusta: mini kapusta

Růžičková kapusta (Brassica oleracea var. gemmifera), také nazývaná kapustičky nebo bruselská kapusta, je velice mnohostranná zelenina. Růžičky se výborně hodí do zeleninových polévek, k červenému nebo bílému masu a také krátce podušená v salátu je tato malá kapusta velice chutná. Listové výhonky růžičkové kapusty vyrůstají jako postranní výhonky v podobě růžiček na stonku, který dorůstá až jednoho metru. U růžičkové kapusty je zřetelně cítit přímá příbuznost s ostatními odrůdami zelí. Růžičková kapusta, která prošla mrazem na čerstvém vzduchu, přesvědčí jemnou chutí a lehce krémovou konzistencí.

Růžičková kapusta je vyšlechtěná z jiných odrůd zelí. První pokusy o šlechtění divokých druhů zelí provedli Belgičané kolem roku 1785. Pak se růžičková kapusta rozšířila postupně do Evropy a Severní Ameriky. 

Nejlépe chutnají růžičky kapusty, když se jemně podusí na másle a s troškou muškátového oříšku, dokud není perfektně podušená. Pak má tu nejlepší chuť a není ani příliš měkká. Růžičková kapusta dokonale ladí s fazolemi, mrkví a kedlubnem na zeleninovém talíři. S oblibou se tato zelenina také jí k drůbeži, masu a také ke zvěřině. Ve vegetariánské kuchyni se hodí mimo jiné k těstovinám a salátům. Růžičkovou kapustu je možné zapékat nebo gratinovat. V Belgii, zemi původu, se jemné růžičky často vaří společně s oloupanými kaštany. Růžičková kapusta by se měla skladovat v chladu a temnu, nejlépe v zeleninové přihrádce chladničky. Tímto způsobem vydrží týden.

Kuchyni si bez růžičkové kapusty jako vydatné zeleninové přílohy, do salátů a těstovin už ani nelze představit. Stejně jako jiné druhy zelí obsahuje četné vitamíny, zejména A, C a B2. Vysokou zdravotní hodnotu zajišťují také minerální látky, jako je fosfor a draslík, a nízký obsah tuku a velké množství vlákniny. Obsažené glukosinoláty jsou sirné sloučeniny, které mají antibakteriální účinky a působí proti infekcím a zánětům.