Endivie: extrémně nízkokalorický listový salát

Endivie (Cichorium endivia) dorůstá v přírodní formě 30 až maximálně 70 centimetrů. Samotné listy se skládají z hustých a vroubkovaných růžic. Pro endivii je také charakteristická zelená barva listů a bíle zbarvené, poměrně široké stonky. Jedná se o poměrně trpký až lehce nahořklý listový salát, který je typický pro středomořskou oblast. Na rozdíl od jiných druhů salátů je endivii možné podávat také teplou. Endivie jsou blízké příbuzné takových druhů salátů jako například čekanka nebo radicchio. 

Endivie původně pochází z východního Středomoří, kde je již dlouho známá jako kulturní rostlina. Další rozšíření endivie ve zbytku Středomoří se datuje do 16. století. Dnes se endivie pěstuje téměř všude v subtropických až mírných zeměpisných šířkách. V pěstování endivie zaujímají přední místo oblasti jižní západní Evropy, jižní Evropy a USA.

Endivie se s oblibou používá k přípravě nejrůznějších salátů. Kromě toho se endivie používá také k přípravě teplých zeleninových pokrmů, jako je například dušený salát z endivie. Endivie se konzumuje hlavně syrová a nakrájená na proužky jako salát. Ovšem je možná také příprava za tepla podobně jako u špenátu nebo mangoldu.

Hořkou chuť lze zmírnit krátkým namočením listů salátu a neutralizovat přidáním cukru. Jelikož endivie vadnou relativně pomalu, používají se kromě toho s oblibou ke zdobení masových a sýrových mís nebo předkrmů. Endivie by se měly bezpodmínečně skladovat v chladu a temnu.

Endivie je extrémně nízkokalorická potravina, a proto je velmi vhodná při dietách. Kromě toho je čerstvá endivie bohatá na minerální látky jako například draslík nebo fosfor. Četné důležité látky obsažené v endivii zvyšují také její zdravotní hodnotu. Endivie se vyznačuje vysokým obsahem vápníku a draslíku a vitaminů C, B1, B2 a B6 a provitaminu A. Hořká látka inulin obsažená v mléčné šťávě endivie má údajně močopudné a žlučopudné účinky.