Mangold: chutná zelenina

Mangold je zelenina podobná špenátu a botanicky se jedná o kultivovanou formu řepy. Stejně jako jeho příbuzní červená řepa, cukrová a krmná řepa patří mangold k podčeledi merlíkovité a k čeledi laskavcovitých. Svůj původ má mangold v oblasti Středomoří a v Přední Asii.

Dlouholistý mangold má listy dlouhé až 30 cm. Jedlé jsou jak listy, tak stonky. Mangold se vyskytuje v různých odrůdách bledé, žluté a světle a tmavě zelené barvy. Listy jsou hladké až vrásčité. V minulosti se kořeny mangoldu kvůli vysokému obsahu cukru používaly k získávání cukru. Ovšem později zde mangold nahradila cukrová řepa.

Mangold se pěstuje zejména ve Středomoří a v Přední Asii. V Evropě se mangold pěstuje především v jižním Španělsku a jižní Itálii. Za určitých okolností se mu může dařit i v tuzemsku ve skleníku.

Mangold se v kuchyni používá především jako zelenina. Hodí se k pečenému masu, rybám a vaječným pokrmům. Mangold je také chutný jako salát, nákyp a na pizze. Přitom se používají listy jako špenát, naopak stonky se vaří jako vlastní zelenina. Chuť mangoldu je výraznější než u příbuzného špenátu a vyznačuje se pikantním oříškovým nádechem. Různé odrůdy mangoldu se ovšem chuťově liší jen málo. Mangold bez problémů vydrží několik dní v chladničce v přihrádce na zeleninu.

Díky vysokému obsahu životně důležitých látek a minerálů je zralý mangold považován za mimořádně zdraví prospěšný. Rostlina je bohatá na vitamin K, vitamin E a také na sodík, hořčík, draslík a železo. Proto se mangold často používá při onemocnění dýchacích cest a také proti nervozitě. Kromě toho se mangold doporučuje při poruchách funkce střev. Podporuje trávení tuků, ulevuje játrům a neutralizuje volné radikály poškozující buňky. Vzhledem k poměrně vysokému obsahu dusičnanů se však nedoporučuje mangold opakovaně ohřívat.