Ich bin der Zorn

Další případ našich vyšetřovatelů Shepheardových nás zavede do věznice Foxbury s maximální ostrahou. Důmyslný bezpečnostní systém zvaný "Saint Nick" neustále monitoruje vězně a drží je pod kontrolou pomocí elektronických pout na rukou a kotnících. Když se náhle rozběhne dozorce a postřelí několik vězňů, je povolán Marcus a jeho tým. Do případu je však zapleten i Ackermann. Je přiveden jako vězeň, aby získal informace z první ruky. Nikdo však netuší, že vrah, který stojí za těmito útoky, nese jméno Jidáš a má v plánu mnohem víc než jen vraždu několika vězňů. Nyní jsem přečetl čtyři díly za sebou ve velmi krátké době a stal jsem se skutečným fanouškem této série. Líbí se mi design obálek knih. Je jedinečná a na poličce působí také dobrým dojmem. Líbí se mi také styl psaní Ethana Crosse. Velmi dobře se vyjadřuje v každé situaci a dokáže přizpůsobit znění postav jejich roli a charakteru. Například Ackermannovy monology vypovídají o jeho genialitě a vyjadřují tu správnou směs nadpřirozené inteligence a šílenství. Stejně hmatatelně a dobře však znovu a znovu vyzdvihuje i psychické vypětí vyšetřovatelů. Cross v každém svazku vytváří nové postavy, které jsou buď tak zvrácené, že si nevyhnutelně kladete otázku, zda taková monstra skutečně existují, nebo s nimi nějakým způsobem sympatizujete. Cross ovšem nikdy neslibuje, zda zůstanou sympatičtí i nadále. Také se mu daří poněkud odsunout kdysi oblíbené postavy a místo nich vytáhnout na světlo světa lidi, o kterých byste si nikdy nemysleli, že si je oblíbíte. Příkladem jsou Maggie a Ackermann. Maggie jsem si v minulém díle opravdu oblíbila. Líbil se mi vztah mezi ní a Marcusem. Myslím, že díky tomu jsou všichni vyšetřovatelé lidštější. V tomto svazku už mi bohužel tak sympatická nebyla. Byla vznětlivá, jízlivá a nerozumná. Tyto okolnosti byly sice vysvětleny a čtenáři přiblíženy, ale snaha o to, aby se z ní na konci stala opět ta stará Maggie, se úplně nepovedla. Místo toho mě Ackermannová opět překvapila. V prvních dvou dílech je nenapravitelný psychopat. Někdo, koho byste nejraději zavřeli pod zámek. Teď ve třetím a čtvrtém svazku se z něj najednou stává postava, bez které bych sérii vůbec nechtěla číst. Ackermann je svým šíleným způsobem zábavný, je zatraceně inteligentní a zároveň stále šílený. Snaží se ale změnit kvůli svému bratrovi a jeho zvrácenému pohledu na rodinu a chránit svou smečku. Pomáhá Shepheardově organizaci, ale jen svým vlastním způsobem. Bez Ackermanna a jeho nesrovnatelně šíleného způsobu by pro mě knihy nebyly takovým tahákem na stránky. I když i tento případ je napsán velmi napínavě. Až do konce jsem se hádala a často jsem nevěděla, na čem jsem a kdo hraje správně a kdo špatně. Cross mě opět vtáhl do temnoty, aniž by mi předem řekl, kde je vypínač. Za mě úspěšná kniha.