Walk the Line

v roce 1955 vstoupil do studií Sun Records - vydavatelství, které se brzy proslavilo - drsný, hubený kytarista, který si říkal J. R. Cash. Byl to okamžik, který měl trvale a nesmazatelně ovlivnit americkou kulturu. Cash se svými hybnými akordy, velkou intenzitou a hlasem hlubokým a černým jako noc předváděl emotivní písně, které pojednávaly o každodenním boji o přežití, smutku a citovém strádání. Písně, které byly odvážné, pravdivé a zcela odlišné od jakékoli hudby předtím. V tento den odstartovala působivá raná kariéra Johnnyho Cashe. Zatímco vytvářel zcela nový zvuk, který připravil půdu pro budoucí hvězdy rocku, country, punku, folku a nakonec i rapu, Cash se vydal na divokou, dezorientující cestu osobní změny. Po nestálých, nevyzpytatelných obdobích svého života se vyvinul ze sebedestruktivní popové hvězdy v ikonického "muže v černém". - Během tohoto procesu čelil svým démonům, bojoval za lásku, která ho dostihla a zachránila, a naučil se, jak se pohybovat po tenké hranici mezi zkázou a vykoupením. Příběh mladého Johnnyho Cashe a jeho senzačního milostného vztahu s June Carter Cashovou znovu ožívá ve filmu WALK THE LINE. Režisérem filmu je James Mangold, který spolu s Gillem Dennisem napsal i scénář podle Cashových životopisů "Man in Black" a "Cash - The Autobiography". Film, jehož producenty jsou Cathy Konrad a James Keach, vznikal po dobu sedmi let příprav v úzké spolupráci s Johnnym Cashem a June Carter Cashovou, kteří se na něm podíleli až do své smrti v roce 2003. Hlavní role ztvárnili Joaquin Phoenix a Reese Witherspoon. Obě hvězdy samy zpívají - v živých vystoupeních, která zachycují ducha a duši hudby, jež se stala hnací silou vztahu Johnnyho Cashe a June Carterové. Film začíná v Arkansasu v době Velké hospodářské krize. Ukazuje počátky hudby Johnnyho Cashe a zavádí nás do jeho dětství syna farmářského nájemce. Film sleduje jeho divoká turné s průkopníky rokenrolu Elvisem Presleym, Carlem Perkinsem, Royem Orbisonem, Jerrym Lee Lewisem a Waylonem Jenningsem, která vrcholí jeho nezapomenutelným vystoupením ve věznici Folsom v roce 1968. Cash byl jedním z nejpopulárnějších umělců své doby a prodal více desek než Beatles. Kniha WALK THE LINE sleduje zrod zcela nového typu amerického umělce, který musel opustit svůj hněv, ničivé následky drogové závislosti a pokušení hvězdné slávy, aby v sobě našel hlas, který z něj učinil hrdinu mnoha generací. V těchto raných letech lze nalézt témata, která procházela umělcovou hudbou a minimalistickým stylem: smrt, láska, zrada, hřích, naděje a víra. "Čím více jsem se dozvídal o raných letech života a kariéry Johnnyho Cashe," říká režisér James Mangold, "tím jasněji jsem viděl příležitost natočit film o době, kdy tvorba hudby byla skutečně o hudbě, a ne o penězích nebo videoklipech. Johnův životní příběh není o zázračném dítěti nebo horoucích ambicích. Začínal pozdě, na kytaru se naučil hrát sám a setkal se jen s malou podporou. Když se přestěhoval do Memphisu, nikdo si k jeho dveřím neprorazil cestu. John byl ale dost chytrý na to, aby získal přístup do Sun Records, kde začala hudební revoluce. Obklopen výjimečnými talenty John dozrál v něco, čím se nikdo z ostatních nestal: v nadčasového vypravěče a palčivý hlas stínů. Jeho písně byly tak jedinečné, tak osobní a tak bezprostřední a neafektované." "Tento projekt byl samozřejmě také příležitostí natočit jeden z největších milostných příběhů," pokračuje Mangold. "Na představě, že jediné místo, kde spolu John Cash a June Carterová mohli být sami, bylo pódium, které sledovalo 10 000 fanoušků, bylo něco magického." Film se zaměřuje na vášnivou, rychlou hudbu, která v padesátých letech vyhnala z populární kultury samolibost. Aby bylo možné tuto hudbu zachytit v celé její emocionalitě a autenticitě, bylo podle Mangolda nutné, aby mnoho písní hlavní postavy předvedly naživo. "Počátek padesátých let byl obdobím rozkvětu uhlazeného poválečného zvuku, Doris Day a easy listeningu," vysvětluje Mangold. "Musak měl své počátky v roce, kdy John vydal své první singly. I country hudba počátku padesátých let se neustále předělávala, uhlazovaly se rohy a hrany, aby byla 'líbivější'. Jednou z věcí, které jsem chtěl, aby hudba v tomto filmu zprostředkovala, byla překvapivá syrovost, humor, drzost, intenzita, žár a oheň - to vše, co lidmi otřáslo, když tito chlapci poprvé hráli před publikem." Aby toho Mangold dosáhl, najal hudebního producenta T Bone Burnetta ("On the Way to Cold Mountain", "O Brother, Where Art Thou?"), který složil i soundtrack k filmu WALK THE LINE. "T Bone byl perfektní volbou," říká Mangold. "Nejen kvůli jeho zkušenostem z filmové branže a jeho přístupu ke kořenové hudbě, ale také proto, že produkoval první alba začínajících kapel, jako jsou 'The Counting Crows' a 'The Wallflowers'. Naši interpreti byli také takříkajíc úplně novou kapelou."

Svoím charakteristickým hlasem a rebelujícími texty zpěvák a autor písní Johnny Cash způsobil revoluci v hudebním světě a získal si srdce fanoušků. Nicméně, za jeho fenomenálním vzestupem následoval pád. Cash konzumoval obrovské množství alkoholu, drog a léků, dokud během turné nepotkal country zpěvačku June Carter, která se stala velkou láskou jeho života. Výkonní herci Joaquin Phoenix a Reese Witherspoon v filmu "Walk the Line" režiséra Jamese Mangolda nejen přesvědčivě ztvárnili hlavní role country hvězd Johnnyho Cashe a June Carter, ale také sami nazpívali úžasné písně v tomto pravdivém příběhu o neústupné oddanosti muže své hudbě a největší lásce jeho života. Oba byli nominováni na Oscara, přičemž Reese Witherspoon získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon v roce 2005. "Pohybující a krásný film o temné stránce štěstí" (SZ).