Již starověcí Římané oceňovali horké prameny města Wiesbaden, ale až v 19. století se tomuto lázeňskému městu na Rýnu podařilo dosáhnout mezinárodní proslulosti jako „scéně společenské kultury“. Umělci jako Brahms, Brentano, Dostojevskij, Goethe a Wagner trávili čas v „Nice severu“, ale také šlechta, zejména císař Vilém II., který významně přispěl k tomu, že jeho oblíbená „letní rezidence“ se během několika let proměnila v reprezentativní „město historismu“. Wiesbaden relativně nepoškozen přežil obě světové války, nicméně jeho dřívější význam jako „salónu Evropy“ byl ztracen. Proto jsou historické fotografie, které oživují jeho okázalou minulost, o to cennější. Jsou to nenahraditelné svědectví doby, kdy se smetánka shromažďovala před lázeňským domem a pod arkádami kavárny Orient, a kdy Jeho Veličenstvo projíždělo na koni po Wilhelmstrasse.