Ida odchází z domova jen s tím, co má u sebe: starým, poškrábaným kufrem své matky, několika oblíbenými kousky oblečení a svým MacBookem. Pravděpodobně se navždy loučí s malým městem, kde prožila celý dosavadní život. Ida má s loučením velké problémy – před dvěma měsíci se jí nepodařilo ani dostat na pohřeb své matky. Na nádraží vybírá vlak, který jede nejvíc daleko. Rozhodně nechce jet za svou sestrou Tildou do Hamburku, a nakonec se ocitá na ostrově Rügen. Bez plánu, jen s velkým balvanem vzteku, smutku a viny v břiše, putuje po pobřežní ostrově. Nakonec potkává Knuta, majitele místního baru, a jeho ženu Marianne, kteří ji bez váhání pozvou k sobě. Každé ráno spolu snídají tousty, a během dne tráví Ida čas s Marianne, společně se procházejí lesem nebo hrají Skip-Bo. Večer pak Ida pracuje s Knutem v baru. Potkává také Leifa, který je podobně zraněný jako ona. Najednou se všechno v Idin životě o něco usnadní, stane se snesitelnější. Až do chvíle, kdy se její svět krátce poté znovu otře...