Sońka – Ignacy Karpowicz

Sońka – Ignacy Karpowicz

V životě Sońky všechno skončilo už dávno, dávno, spolu s válkou. Tehdy prožila a pocítila tolik, že později už ani nežila, ani necítila, měla jen vzpomínky a psí obojek s gotickým nápisem. Náhodné setkání u venkovské silnice je počátkem příběhu, který konečně může být vyslechnut.

Sońčiným důvěrníkem se stává Igor, uznávaný divadelní režisér, který se nečekaně ocitl někde mimo dosah mobilních sítí. Postupně přetváří příběh staré ženy v divadelní hru a vytváří si vlastní verzi událostí. A když se zdálo, že již vyčerpal všechny nápady, objeví se ve venkovské chalupě Ignacy, na kterého se Igor vytrvale snažil zapomenout

Sońka je velkolepý, ale komorní, prostý, ačkoli ne snadný, tichý, avšak bouřící emocemi, pacifistický a zároveň brutální příběh přetékající láskou. Autor využívá konvenci válečného románu, aby vyprávěl o kdysi a teď; o tady a tam; o pekle a ráji vzpomínek.

Ignacy Karpowicz opět překvapuje, ještě více okouzluje a dokazuje, že po úspěších Balladyn a románů a Ości definitivně vstoupil do literární superligy.

Karpowicz, jak víme, umí vytvářet snad nejlepší ženské postavy v současné próze. () A když Sońka vypráví o lásce a smrti, Karpowicz se odváží k tónům, které u něj dosud nebyly. Objevuje se druh lyriky, který svírá hrdlo, aniž by byl kýčovitý.

Justyna Sobolewska, POLITYKA

Zlomyslné mistrovství Sońky spočívá v propojení melodramatické iluze s cynickým rozčarováním. Je to románová past.

Prof. Przemysław Czapliński, GAZETA WYBORCZA

Sońka je kniha, která dokáže fascinovat. Karpowicz totiž obdržel neuvěřitelný dar, dar vyprávění, které je záhadné a jiskří brilantními postřehy.

Andrzej Horubała, DO RZECZY