Anton, 60 let, je tanečník stepu. Ano, už není tak rychlý jako dřív, ale díky své zkušenosti a výraznosti tančí – stále – lépe než většina. Kdo by mu tedy mohl upřít místo choreografa na divadelní scéně? Nicméně nová ředitelka má jiný názor – a najímá právě Emmu, Antonovu dceru. Anton je zraněný, rozzlobený, smutný, ale zároveň na svou dceru hrdý. Nemůže jí to ale říct. Odmítnutí v něm probudilo něco, co už nemůže potlačovat: pocit stárnutí. Najednou cítí vlastní konečnost a ptá se, zda svůj život žil správně. Tato otázka ho znovu přivádí na myšlenku staré velké lásky. Jo tehdy prostě zmizela beze stopy. Žil by s ní lepší život? Právě Emma narazí na stopu Jo. S ní se vydává do Irska. Staré konflikty mezi otcem a dcerou se znovu vynořují. Pro Antona se to stává cestou k sobě a uvědomuje si: Konec je teprve, když je konec. Do té doby chce život žít.