Kníže Myškin, sužovaný epilepsií a známý svou naivitou, je všemi nazýván „idiotem“. Po dlouhé léčbě v sanatoriu se vrací do Petrohradu, kde je laskavý mladý kníže vtažen do trojúhelníkového vztahu, ze kterého se nemůže vymanit: Od této chvíle ho ovládá láska k Aglaji a hluboký soucit s Nastasjou, kterou jako jediný nevidí jako ženu pochybné pověsti, ale jako trpící bytost. Myškin je zároveň blázen a světec, Don Quijote lásky.